ro snížení nákladů na energie dnes nestačí jen pořídit nový zdroj tepla. O tom, zda budova skutečně funguje úsporně, stále více rozhoduje kvalita energetického návrhu, tedy správné dimenzování zdroje, regulace, provozní strategie i návaznost na ostatní technologie v objektu. Nejčastější chybou investorů a majitelů budov zůstává, že výběr omezí na porovnání značky, výkonu nebo ceny zařízení. Samotné tepelné čerpadlo, kotel, fotovoltaika či akumulace však dobrý výsledek samy o sobě nezaručí.
Samotné zařízení dnes úspory nezajistí. O účtech za energie, uživatelském komfortu i životnosti technologií rozhoduje především návrh celého systému, kvalita regulace a schopnost jednotlivých prvků spolupracovat v reálném provozu. „Už dávno nerozhoduje jen volba technologie, ale kvalita celého návrhu. V praxi se často ukazuje, že největší problém není samotné zařízení, ale jeho nesprávné začlenění do provozu objektu,“ říká Radek Mikulášek, vedoucí energetických projektů společnosti Enbra.
První chybou podle něj bývá, že se výběr nového vytápění nebo jiného energetického řešení zúží na srovnání pořizovací ceny, výkonu a technických parametrů jednoho zařízení. „Levnější zařízení nemusí znamenat levnější provoz. O výsledku rozhoduje celý systém. Špatný návrh dokáže znehodnotit i kvalitní a drahou technologii, například nevhodně navrženým výkonem zdroje, slabou regulací, neřešenými provozními špičkami nebo špatně zvolenou akumulací,“ upozorňuje.
Každý typ budovy má jiné potřeby. Jiný přístup vyžaduje starší rodinný dům po částečné rekonstrukci, jiný novostavba, bytový dům, administrativní objekt nebo průmyslový provoz. Každý má odlišný provozní profil, spotřebu, špičky i priority. „Neexistuje univerzálně nejlepší zařízení. To, co funguje v bytovém domě, nemusí dávat smysl v průmyslovém provozu nebo ve veřejné budově. Energetický návrh musí vycházet z reálného provozu objektu, nikoliv jen z katalogových parametrů,“ dodává Mikulášek.
Nejdřív provoz budovy, až potom technologie
U rodinných domů to znamená posuzovat vytápění společně se stavem obálky budovy, tepelnými ztrátami i způsobem užívání domu během roku. Pokud objekt ztrácí příliš tepla, nepomůže ani kvalitní technologie. „Dnešní energetika není o jednom zařízení, ale o soustavě navazujících prvků. V praxi je nutné společně posuzovat zdroj tepla, chlazení, fotovoltaiku, akumulaci, přípravu teplé vody, řízení spotřeby a v některých případech i reakci na spotové ceny nebo rozdílné distribuční sazby,“ vysvětluje Mikulášek.
U administrativních a veřejných budov i v průmyslu pak roste význam provozního režimu, špiček spotřeby, návaznosti na chlazení a možnosti dalšího rozšíření systému. „Budovy je dnes potřeba navrhovat jako energetické celky, ne jako soubor oddělených zařízení. Rozhodující není jen to, co se instaluje, ale jak je technologie řízená a provozovaná. Správně navržený systém je proto důležitější než samotná volba značky,“ doplňuje.
O úsporách rozhoduje regulace, uvedení do provozu a servis
Vedle kvalitního projektu je zásadní také nastavení systému a jeho uvedení do provozu. Právě v této fázi se často rozhoduje o tom, zda nová technologie přinese očekávaný komfort a reálné úspory. Nestačí ji pouze nainstalovat, majitel objektu musí vědět, jak bude systém fungovat v běžném provozu, v zimní špičce i v přechodném období. Důležité je také to, jak bude reagovat na změny venkovních podmínek, cen energií, tarifních struktur nebo provozních režimů v budově.
Mnoho objektů dnes kombinuje vytápění s fotovoltaikou, akumulací, chytrým řízením nebo optimalizací spotřeby v návaznosti na energetickou soustavu. „Největší úspory často nevznikají výměnou jednoho zdroje, ale správným sladěním více technologií. Budoucnost energetiky neleží v izolovaných zařízeních, ale v chytrém propojení zdrojů, spotřeby, akumulace a regulace,“ říká Mikulášek. Bez správného nastavení systému, zaškolení obsluhy a pravidelného servisu navíc může být rozdíl mezi návrhem a realitou výrazný.
Význam celého technického systému potvrzuje i evropská legislativa, která ve směrnici o energetické náročnosti budov zdůrazňuje nároky na komplexní technický systém, nikoliv jen na jednotlivé komponenty. „Dobrá technologie ve špatném systému často funguje hůř než průměrná technologie v dobře navrženém provozu. Majitelé domů, bytových domů, firemních objektů i veřejných budov by proto měli po dodavateli chtít víc než jen cenovou nabídku. Měli by chtít jasné vysvětlení, jak bude systém fungovat jako celek, jaké má provozní vazby a kdo za něj ponese odpovědnost i po spuštění,“ uzavírá Mikulášek.
