Preventivní prohlídky nejsou jen položkou v kalendáři. Jsou nástrojem, který dokáže zachytit zdravotní změny dříve, než si jich člověk všimne sám – od krevního tlaku a cholesterolu až po první známky závažnějších onemocnění. Vedle pravidelných kontrol u lékaře může prevenci zpřesnit také znalost vrozených dispozic. Genetické vyšetření ukáže, ke kterým rizikům má člověk blíž, a pomůže nastavit péči dříve, cíleněji a podle individuálních potřeb.
To, že se člověk cítí zdravý, ještě neznamená, že se v těle nic neděje. Smyslem prevence je zachytit problémy včas – tedy ve chvíli, kdy jsou dobře řešitelné. V Česku je preventivní péče poměrně široká: z veřejného zdravotního pojištění mají pacienti nárok na pravidelné prohlídky u praktického lékaře, stomatologa a gynekologa i na hlavní screeningová vyšetření.
„Prevence má dvě vrstvy,“ vysvětluje Mgr. Renáta Michalovská, Ph.D., vedoucí molekulárně genetické laboratoře GHC Genetics. „První sleduje aktuální stav organismu a musí se opakovat, protože tlak, cholesterol, glykémie, hmotnost nebo nález na mamografu se mohou v čase měnit. Druhá vrstva je genetická. Ta ukazuje vrozené dispozice, které se nemění, a může tak sloužit jako dlouhodobá mapa rizik.“ Hlavním partnerem pacienta zůstává praktický lékař.
Praktik, zubař, gynekolog a screeningy
Preventivní prohlídka u praktického lékaře je u dospělých hrazena jednou za dva roky. Lékař sleduje krevní tlak, hmotnost, BMI, rodinnou a osobní anamnézu, očkování, základní laboratorní hodnoty a podle věku i další vyšetření. Součástí je také kontrola účasti v programech časného záchytu závažných onemocnění.
Zubní prohlídka má u dospělých probíhat jednou ročně, u dětí dvakrát ročně. Gynekologická preventivní prohlídka je hrazena každoročně od 15 let a zahrnuje i screening rakoviny děložního hrdla, kde je pravidelnost zásadní – cílem je zachytit přednádorové změny ve fázi, kdy jsou dobře léčitelné.
Kromě běžných prohlídek existují také screeningové programy podle věku, pohlaví a rizikového profilu. Patří mezi ně například mamografický screening u žen od 45 let, screening rakoviny tlustého střeva a konečníku u osob od 45 do 74 let, program časného záchytu karcinomu prostaty u mužů od 50 do 69 let nebo screening nádorů plic u současných a bývalých silných kuřáků. Důležité je proto nejen chodit na kontroly, ale také vědět, které screeningy se člověka týkají.
Genetika běžnou prevenci nenahrazuje, ale zpřesňuje
Genetické vyšetření může být cenným doplňkem prevence, protože přidává informace o vrozených dispozicích. Zatímco krevní test nebo mamograf ukazují aktuální stav organismu, genetika popisuje jeho dlouhodobé nastavení. „Genetické vyšetření nenahrazuje pravidelné kontroly, ale může ukázat, kde má být prevence důslednější. Pro někoho to může znamenat větší důraz na kardiovaskulární oblast, pro jiného na onkologická rizika, metabolismus, neurologii, farmakogenetiku nebo reprodukční genetiku,“ doplňuje Michalovská.
Na tomto principu stojí i komplexní genetická analýza GenScan od GHC Genetics. Nenahrazuje běžná vyšetření, ale doplňuje je o pohled na vrozené dispozice. Výsledky mohou upozornit na predispozice k dědičným i civilizačním onemocněním, doporučit vhodné změny životního stylu a ukázat, které laboratorní hodnoty má smysl sledovat. Součástí je odborné vyhodnocení a konzultace s klinickým genetikem. Genetická informace se v průběhu života nemění – neříká, že člověk určitou nemoc dostane, ale ukazuje, ke kterým rizikům má vrozeně blíž.
„Genetická predispozice neznamená jistotu onemocnění. Znamená vyšší nebo jinak strukturované riziko, se kterým lze pracovat. Výsledek může vést k tomu, že člověk začne určitou oblast sledovat dříve, častěji nebo cíleněji, případně další postup konzultuje s lékařem. Největší smysl má genetika tehdy, když se její výsledek promění v konkrétní preventivní plán,“ dodává Michalovská.
Kdy o genetickém vyšetření uvažovat
Genetické vyšetření může být vhodné zejména tehdy, když se v rodině opakovaně objevují nádorová onemocnění, infarkty, mrtvice, trombózy či náhlá úmrtí u relativně mladých lidí. Smysl má také u osob se zvýšeným cholesterolem, metabolickými obtížemi nebo opakovanými zdravotními potížemi bez jasné příčiny. Samostatnou oblastí je plánování rodiny, kde může genetika pomoci lépe porozumět riziku přenašečství některých dědičných chorob. Stále častěji po ní sahají i lidé, kteří chtějí prevenci pojmout proaktivně.
Prevence by podle Michalovské neměla zůstat jen dobrým úmyslem. Člověk nemusí absolvovat všechna vyšetření najednou, ale měl by mít přehled o tom, kdy byl naposledy u praktika, jaké má základní hodnoty, zda spadá do některého screeningového programu a jaká onemocnění se vyskytují v rodině. „Pravidelné kontroly ukazují aktuální stav organismu, genetické vyšetření přidává dlouhodobý pohled na vrozené dispozice. Dohromady tak může vzniknout prevence, která vychází nejen z věku a obecných doporučení, ale také z individuálního rizika konkrétního člověka,“ uzavírá.
